Knížka, která mě zaujala

Jsou mladé, bohaté, některé i krásné a přesto nejsou šťastné. Tak lze shrnout osud pěti žen, které jsou hrdinkami nového románu Jiřího Hanibala. Spojuje je společný úděl: samota. Měly o svém životě vysoké představy a nakonec jim nezbývá, než aby poněkud slevily ze svých nároků nejen v lásce, ale i ve své kariéře, která u nich dlouho stála na prvním místě. Jak však dozrávají, mění se i jejich žebříček hodnot a pokoušejí se na poslední chvíli chytit svého vysněného motýla – sňatek, dítě, lásku. V současné Praze je jejich snažení někdy zábavné, někdy ale také tragické.

Knihy Jiřího Hanibala jsou často velmi příjemným útěkem od reality do vzdálenější či bližší  historie. Hon na motýly se z tohoto tématu vymyká a byl pro mě čtenářskou výzvou. Jak se téměř devadesátiletý autor dokáže vyrovnat s ryze současným tématem singles třicátnic? Příběhy hrdinek jsou propracované, střídavě se prolínají. V některých momentech knihy se sice setkáváme s pohledem autora o několik generací staršího, slovník hrdinek je trochu „archaický“, dámy komunikují dopisy, mladá lékařka už je za vodou, konta jsou téměř bezedná….

To ale nic neubírá na aktuálnosti tématu. Knihu hodnotím kladně, je čtivá, nemá „hluchá“ místa. Dobře psychologicky propracovaná sonda do života. Kdy je ještě čas chytit svého motýla? Kdy sny protečou mezi prsty? Kdy už nelze vystoupit z kolotoče konzumu?

Jiřina Roženská