František Antonín Jelínek od 10. července do 17. srpna

František Antonín Jelínek

akademický malíř
(*8. 3. 1890 Praha, †26. 2. 1977 Kochánov u Světlé n. S.)

Narodil se v Praze a již v šesti letech udivoval své okolí výtvarným projevem. Na pražské Akademii studoval postupně u profesorů Bohumila Roubalíka, Vlaho Bukovace a Hanuše Schwaigera, což se odrazilo v jeho celoživotním díle – osvojil si dokonalou znalost malířských technik starých mistrů, smysl pro barevnou harmonii, světlo a cit pro kompozici. Po absolvování akademie odjel s podporou Hlávkovy nadace na roční studijní pobyt do Itálie, kde navštívil Miláno, Florencii a Řím, byl též v Neapoli a na ostrově Capri. O rok později navštívil Černou Horu, kde portrétoval tamějšího krále Nikolu I. První světovou válku prožil v Kutné Hoře a maďarském Egeru, na konci války pracoval jako voják-malíř na restaurování Assamových fresek v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Po válce se oženil a osud jej zavedl do Lipnice nad Sázavou, kde se setkal s malířem Jaroslavem Panuškou a se spisovatelem Jaroslavem Haškem. V roce 1922 si na pozemku nedaleko Kochánova, uprostřed lesů nad řekou Sázavou, postavil letní domek a později velkou vilu s ateliérem a krásnou zahradou. Zpočátku střídavě pobýval v Praze a v Kochánově, ale s přibývajícím věkem navštěvoval Prahu už jen na pár dnů v roce.
V letech 1920–1939 namaloval více než 1 150 obrazů, převážně figurálních, po druhé světové válce maloval ve Světlé, na Lipnici, krajinu kolem Melechova a řeku Sázavu. Maloval však také akty, lovecká a především květinová zátiší. Koncem 60. let minulého století namaloval kolekci temper staré Světlé a na objednávku tehdejšího MěNV zhotovil kopii obrazu Světlé od Antonína Mánesa dle originálu z roku 1832 zapůjčeného Národní galerií. U příležitosti 70. narozenin byl jmenován čestným občanem města a vedl zde též malířskou školu, kterou navštěvovali talentovaní malíři-amatéři ze Světlé a okolí. Zemřel ve věku nedožitých 88 let, pohřben je rodinné hrobce v Praze na Olšanech.
Své město miloval a ve své poslední vůli odkázal městskému národnímu výboru celou řadu obrazů, z nichž ten největší, který zachycuje práci josefodolských sklářů, dominuje vestibulu kina
Na poslední výstavě jeho obrazů ve Světlé, která se konala v roce 2003, si návštěvníci mohli prohlédnout 39 obrazů a několik historických dokumentů.
-jv-