Pavel Wolf – malba, kresba, grafika od 12. července do 18. srpna 2013

Pavel Wolf

(*2. 3. 1946 ve Světlé nad Sázavou)

Matka Jarmila ve Světlé vyučovala na měšťanské škole, otec Josef byl zaměstnán v záložně a hrál za město tenis. Když jsme se odstěhovali do Podbořan, bylo mi půl roku. V Podbořanech jsem pokreslil, co se dalo. Byl tu barevný svět domova vyklizeného po Němcích. Kreslil jsem vláčky, hokejisty a pohádkové výjevy. Moji fantazii formovalo divadlo s velikými loutkami, pohyblivé hračky, odrazy barev elektrických svíček, jiskření nočních lokomotiv, kolotoče na pouti a dresy sportovců. Do Světlé jsme cestovali vlaky s parními lokomotivami. Světlá měla krásnou přírodu, rybníky a řeku, zámek, vitráže v kostele, dlažbu ulic a domy s dehtovou lepenkou. S bratrancem Pepíkem Náprstkem z Prahy a se zdejším Jirkou Škarýdem jsme chytali motýly. Mého talentu v kreslení si všímali spolužáci a učitelé, ti mě doporučili k přijímacím zkouškám v roce 1961.
Byl jsem přijat na střední průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech, kde jsem se pod vedením prof. Vlastimila Květenského zdokonaloval v tužkových zátiších, v úhlových portrétech a ve fantaskních linorytech. V barevném světě to byly akvarely motýlů, květin a pastely krajin. O prázdninách jsem brzy ráno vstával a kreslil rostliny. Portréty přibývaly v roce 1965 i ve Světlé po maturitě a na Univerzitě Palackého v Olomouci, kam jsem byl přijat. Soukromé hodiny náboženství u faráře Karla Exnera mi přinesly ponaučení o sakrálních obrazech. Pro omezenou výtvarnou tvorbu na univerzitě v Olomouci a vzdálenost od domova jsem se pokoušel o přijetí na UMPRUM a AVU do Prahy. Za normalizace však přijímací zkoušky značně ovlivňovala ideologie, a tak absencí „dělnického původu“ mi u zkoušek chyběly rozhodující body.
Do normalizace jsem pracoval v porcelánce v Loučkách na Sokolovsku. Zde jsem kreslil portréty a postavy obyvatel českého a německého původu. Kreslil jsem dle knih anatomii, cestující ve vlaku a hosty v restauraci. Běhal jsem závodně atletiku; v roce 1968 jsem byl přijat do propagace v elektrárně Tušimice. Prožil jsem v tomto náročném zaměstnání třiatřicet let – v návrzích, výzdobách, v tiskárně a po revoluci v redakci podnikových novin.
Pokud jde o umělecký vývoj, časté pobyty u babičky ve Světlé přinášely kresby portrétů a malby dnes zaniklých zákoutí. Noční Lánecká ulice probouzela moji fantazii. Koncem šedesátých let moje malba prošla moderními směry. Práce na ofsetových strojích v tušimické elektrárně ovlivnila můj grafický vývoj. Po práci jsem vedl dětský výtvarný kroužek. Při služebních cestách jsem získával rady nad svými obrazy u profesora Karla Sloupa na UMPRUM.
Moje malba s fotografickou přesností zaujala před pěti roky japonskou firmu, pro kterou jsem pak maloval čtyři velmi popisné obrazy Prahy a Kadaně a jeden portrét. K obnově interiérů kostelů jsem pomohl svými obrazy, renovací historického kříže a opravou figurek vánočního betléma.
Po smrti babičky jsem do svého rodného města téměř nejezdil. Vzniklo jen pár námětů ze Světlé. Přesto v malování zaniklých míst bych chtěl pokračovat dle diapozitivů. Mimo výtvarnictví provozuji novinářskou činnost a zvažuji napsat paměti dle svých deníků.

Výstavy:
Světlá nad Sázavou: společná výstava neprofesionálních výtvarníků Světelska 1977, 1978, 1979, 1980, 2012
Havlíčkův Brod 1981
Elektrárna Tušimice 1985
Kadaň 1983, 1985, 1989, 2000, 2002, 2005 a dodnes každoročně s výtvarnou skupinou
Halle Belgie 2009, 2010 a 2011
Prodeje obrazů do ciziny – Velké Británie, Německa, Itálie, Srbska a Japonska

Pavel Wolf, Kadaň