Iva Hüttnerová – grafiky od 5. prosince 2012 do 20. ledna 2013

Iva Hüttnerová

• Narozena 17. 12. 1948 v Praze
• Vystudovala DAMU – obor herectví u prof. O. Sklenčky
• Malovat začala v prvním angažmá v Karlových Varech, kde měla r. 1974 i první výstavu
• Hrála v Divadle Na Okraji, Pod Palmovkou, Divadle Josefa Dvořáka, Na Fidlovačce
• Navrhovala kostýmy, jevištní dekorace a plakáty pro různá divadla a televizní pořady
• Dodnes realizovala na 200 autorských výstav v Čechách, na Moravě, na Slovensku, ve Stockholmu a v New Yorku
• Její obrazy jsou součástí stálých expozic naivního umění v Paříži a Hamburku a je evidována v zahraničních encyklopediích např. v Japonsku, Francii a Švédsku
• Vydala 4 autorské knihy – Obrázky z lásky, Domácí Štěstí, Jak Upír Uršulín o zuby a ke štěstí přišel, Za domácím štěstím – a ilustrovala řadu dalších knížek od různých autorů. Pravidelně vydává oblíbené nástěnné kalendáře
• Šest let moderovala a autorsky vytvářela pořad Domácí Štěstí v České televizi, v současné době moderuje v ČT pořad Barvy Života speciál
• Má ráda „staré dobré časy“ a je sběratelkou starých předmětů z domácnosti, zejména textilií. Její největší zálibou je ale zahrada

 

Pár slov o mně…

Narodila jsem se na konci roku 1948 v Praze na Letné. Ve škole jsem ráda malovala i recitovala básničky, ale v čase rozhodování čím budu, jsem se přihlásila na DAMU – obor herectví. Měla jsem štěstí, že mě přijali hned napoprvé.
Divadlo jsem začala hrát v Karlových Varech. Tam jsem v roce 1973 čekala miminko a čekání si krátila malováním. Takže přesně vím, že moje malířská dráha je jen o pár měsíců starší než můj syn. Ve foyeru karlovarského divadla jsem měla i svou první výstavu. Od té doby jich byly desítky u nás i v zahraničí.
Hodně mých obrázků je z časů dávno minulých, kdy jezdilo jen pár aut, dámy nosily klobouk i do mlékárny, cídily rodinné stříbro a větraly pruhované duchny… A jejich jediným cílem bylo učiniti manžela šťastným. Asi bych takhle žít nechtěla a neuměla, ale zdá se mi, že tenkrát čas utíkal pomaleji. Pánové byli galantnější, dámy elegantnější a lidé slušnější. Kousek téhle poklidné atmosféry mi uvízl v duši z dětství u babičky. Možná proto se do téhle doby tak ráda vracím ve svých obrázcích.
Velkou inspirací je pro mě i divadlo a všechno, co k němu patří: kabarety, cirkusy, klauni i herecké kočující společnosti.
Občas zkouším namalovat své literární a jiné lásky, lidi, kteří mě zaujali svým dílem i osudem – Boženu Němcovou, Karla Čapka, Bohumila Hrabala či mou oblíbenou Emu Destinnovou a další…
Stejně ráda maluji i uličky staré Prahy s malebnými obchůdky, hospody, nevěstince, hřbitovy, babičky a dědy, osamělé holky, anděly a lásku ve všech jejích podobách. Prostě maluji, co znám, o čem jsem jen slyšela nebo četla, na co myslím, o čem sním a jak nejlíp umím.
Možná proto, že nemám výtvarné vzdělání, je pro mě dodnes vzrušující hledat způsob, jak na to. Když se někomu mé obrázky nelíbí, tak nezoufám a pochvala mně i dnes dělá stejnou radost, jako když jsem začínala.
Malování dalo mému životu řád, naučilo mě trpělivosti, pečlivosti a často mi pomohlo vymalovat se z trápení a starostí. Maluju jen tehdy, když se mi chce, a to je prakticky každý den. Není to pro mě povinnost, ale práce, na kterou se těším. A když potěší ještě někoho, co víc si můžu přát?

Iva Hüttnerová