Jiří Škarýd (1923-2009) – Byl jsem malířem

Od 4. října do 13. listopadu 2011
v Galerii Na Půdě.

Škarýd nebyl profesionálně školeným malířem, ani si nenárokoval možnost volné malířské dráhy. Své dílo tvořil osamoceně v ústraní jen s kusým malířským školením v kurzech světelského akademika Františka Antonína Jelínka. Někteří občané města ještě možná vzpomenou na Škarýdovu občasnou účast na výstavách malířů – neprofesionálů Světelska, kde se ovšem prezentoval pouze útržkovitě a nedal tak divákům možnost poznat skrytou logiku svého uměleckého vývoje. Výstava tak může podat poměrně překvapivou zprávu.

Škarýdovy obrazy netrpí nectnostmi příznačnými pro amatérské malíře jako je urputné napodobování motivu ve smyslu optické či fotografické iluze, ani ustrnutí v rutinních, mechanických postupech při malování, nebaží ani po různých líbivých efektech malby. Toto vše nahrazuje tvůrčí zvídavostí, kdy hledá, jak motiv nejlépe pojmout adekvátním malířským projevem, zkoumá, jak se motivu zmocnit nějak úhrnně především barevnými tóny, jen v několika plochách a pár tazích štětcem. Posouvá se obraz od obrazu k jiným způsobům malby, takže obrazy jsou si nepodobné, jako by každý miloval někdo jiný. Vzniká tak dobrodružná cesta malíře hledajícího upřímný, podle jeho naturelu pravdivý výraz, aby podal svědectví o světě, v němž žije.

Škarydův obrazový příběh se postupně klube do podoby ztichlého pozorovatele, který je před motivem, ať je to krajina (značnou část prací věnoval Světlé a okolí), portrét či zátiší, pokorný, nepodsouvá mu své ambice či vášně, ale současně je uvolněný, svobodný, neboť nepodstatné zahazuje. Dospívá postupně ke krajinám vodních ploch, které mají až meditativní charakter a které lze v nejzdařilejších pracích považovat za vrchol jeho díla.

Výstava si klade za cíl zpřehlednit v tomto smyslu Škarýdovo dílo divákům a podat svědectví o bývalém spoluobčanu, který byl současně zajímavým umělcem s přímou vazbou ke Světlé.

MgA. Jaroslav Grodl
organizátor výstavy